Já Baryk a ...

Já Baryk a můj rak

Ležel jsem ve svém pelíšku a měl jsem zavřené oči. Když mě moje majitelka zavolala, ať si jdu do kuchyně pro kousek staré slaniny, přemýšlel jsem, jestli tam mám jít nebo zůstat ležet v pohodlném pelechu. Nakonec jsem zjistil, že se mi vůbec nic nechce dělat, a tak jsem zůstal ležet jako zabitý. Když vtom mě něco štíplo do nohy. Myslel jsem, že to je blecha, a tak jsem se jen poškrábal a spal dál. Najednou mě to začalo štípat i na druhé noze. Začalo mi to vadit tak, že jsem se musel zvednout. Když jsem pohlédl očima na nohy uviděl jsem raka. Vypadal tak roztomile, že jsem se rozhodl že si ho nechám. Sice se živí mrtvými i živými živočichy, a proto jsem se taky trochu bál ať mě nesní, ale ten strach jsem nakonec překonal. Po několika dnech s rakem jsem svou paničku naštval, protože jsem udělal ťapky v kuchyni od bláta, a proto mi celý den nechtěla dát nažrat. Byl jsem tak hladový, že jsem si řekl, že toho raka sním! Ale tělo měl chráněné tak tvrdým krunýřem, že jsem ho nemohl pokousat. Asi po měsíci mu začal praskat krunýř. Moje majitelka mi řekla proč, i když na mě byla zase naštvaná, ani nevím proč. Takže jsem měl zase hlad. Najednou ten rak vylezl z pod krunýře a chtěl se někam schovat, aby mu mohl narůst nový, teda tak to říkala moje panička. Ale já měl takový hald, že jsem ho nakonec snědl. A dokonce šel i dobře pokousat, protože neměl žádný krunýř.

Terka

Já Baryk a můj kocour

Jednoho krásného slunečného dne, kdy jsem se zrovna vyhříval na sluníčku, se k nám zatoulal kocour. Nakračoval si po trávě rovnou ke mně. Já jsem hned vstal a chtěl jsem ho pozdravit, jenže on hned, jak mě spatřil, utekl na strom. Já na strom lézt neumím, zato kočky a kocouři jsou na to mistři. Hned jsem na něj začal volat, že se jmenuju Baryk a že mě se bát nemusí! Jsem totiž mírumilovný pes! On mi ze začátku moc nevěřil a řekl mi, že má se psy špatné zkušenosti. Ale potom mi dal přeci jenom šanci. Začal pomalu slézat dolů ze stromu, až byl konečně dole. Řekl mi, že se jmenuje Šedík, protože ho tak pojmenovali jeho majitelé, jelikož je celý šedý. Pak mi také prozradil, že se ztratil, vydal se prý na menší výlet, aby si prohlédl okolí, jenomže pak už netrefil zpět. A tak došel až sem, kde se potkal se mnou. Řekl jsem mu, že mu pomůžu dostat se domů. Ale až zítra, protože se začalo stmívat. Řekl jsem mu, že může spát se mnou v boudě. Pak jsem si ale všiml, že mu ve tmě svítí oči. Řekl mi, že je to u koček a kocourů normální, že skvěle vidí ve tmě! A taky si k večeři chytil myš! To prý také kočky a kocouři dělají. Další den jsem se s ním šel projít po okolí a nakonec jsme jeho domov našli! Takže jsem měl od teď nového kamaráda.

Kača

Já Baryk a moje blechy

Jednoho dne jsem si ležel v boudě a něco mě začalo svědit za levým uchem. Nevěděl jsem, co s tím, a tak jsem se začal drbat levou packou. Už to bylo lepší, ale za chvíli to zase začalo. Najednou mě volal páníček domů. Bylo to divné, nikdy jsem vevnitř nebyl. Myslel jsem si, že mi chce ukázat dům. Ale ne. Začal na mě stříkat nějaký divný olej nebo alespoň to bylo tak mastné. Potom mi to umyl studenou vodou a jak mi to umýval, začala ze mě vypadávat nějaká stvoření, která byla 1 až 7 mm velká. Měla 6 nožiček, ze stran těla byla zploštělá a měla žlutohnědou barvu. Neměla křídla, ale zato mohla přenášet mor. Bylo konečně po všem, už jsem mohl jít do boudy. Druhý den to bylo o hodně lepší, ale nevím, jestli mě svědilo zrovna to malé zvíře. Přece to malé stvoření mě nemohlo drbat. Jako každý jiný den jsem si ležel v boudě, v klidu spal a nic nedělal. Najednou něco kolem mě lítalo a otravovalo, tak jsem si toho nevšímal. Ale ono mě něco píchlo, vyběhl jsem ven a skočil do rybníka. Ale to lepší nebylo. Zjistil jsem, že to byla včelí matka, jinak řečeno královna.

Anička

Já Baryk a moje ryba

Normálně si takhle ležím v pelechu, když najednou přijde můj pán a nese obří akvárium. Já se na to tak koukám, zatím co on zase jde do auta a přinese rybku. Potom nalije do akvárka vodu a dal tam rybku, která byla asi dvěstěkrát menší než akvárko.

Jednou jsem se hrozně nudil, a tak jsem si s ní povídal a byla to docela dobrá kámoška. Akorát když byla pod vodou, nebylo ji moc rozumět. Ryby mají totiž žábry a ty jim umožňují dýchat pod vodou. Ale za chvilku zase prošel můj pán a nesl další rybku. Tuňánka, to je ta kámoška, rychle ztuhla, ryby se dokážou dlouho nehýbat a ztuhla. Hodně se bála, protože některé ryby se jí navzájem. Musel jsem zasáhnout. Zaštěkal jsem, zavrčel a můj pán ustoupil a zjistil, že nechci, aby tam šla další ryba. Pán hodil rybu do řeky a všichni jsme byli šťastní. Tuňánka mi poděkovala a byli jsme pořád kamarádi.

Martin S.

Já Baryk a moje želva

Ahoj já jsem Baryk a tohle je želva. Teď vám povím, jak se želva dostala ke mně. Můj páníček chtěl želvu, tak chodil různě po obchodech se zvířaty až narazil na terárium, kde byly želvy. Hledal želvu, která není velká ani příliš malá, až po delší době našel, kterou chtěl. Vypadá asi nějak takhle: má tmavě zelený krunýř a úplně stejnou tvář. Páníček se zeptal prodavačky: "Kolik je jí let?" "Je jí 5 let," odpověděla prodavačka, ale některé žijí průměrně asi 50 let. Víte, že želvy jsou býložravci a taky že je obojživelník. No nic želvy si jako šneci nosí domov na zádech. Možná je to tam útulné jako moje bouda. Tak doufám, že se vám můj příběh o želvě líbil, už jdu spát. Haf. Konec.

David

Já Baryk a moje žížala

Jednoho deštivého dne jsem ležel v mojí boudě a najednou z půdy vyleze žížala a říká je čistěj vzduch a já, jo jasně můžeš vylézt a proč vylézáš, když prší? Protože mi voda zatopila dům. Žížala obecná má červovitý tvar těla a je stejnoměrně článkovaná a potřebuje vlhko. Tak jsem si chvilku se žížalou povídal a v tu chvíli žížala spatřila vránu, začala hrozně řvát a zalezla pod moji tlapku. Vrána se posadila na plot a říkala - naval žížalu - naval žížalu, žížala se strachem třásla jako vrtačka a vrána na mě pořád řvala naval žížalu. Tak jsem na ni zavrčel a zaštěkal a vrána rychle uletěla. Žížala se zeptala už je pryč, jo v pořádku, můžeš vylézt. Žížala poděkovala a zalezla zpátky do hlíny.

Ondra

Já Baryk a blecha

Jednoho dne jsem se ráno vzbudil. Můj první pocit po probuzení byl takový, že mě všechno svědilo. Nevěděl jsem proč. Nikdy dřív se mi nic podobného nestalo. Začal jsem se drbat a kousat. Najednou mi něco skočilo na čumák. Bylo to malé, skoro neviditelné. Zeptal jsem se kdo je a co tu dělá. To záhadné stvoření mi odpovědělo: "Já jsem blech a bydlím v tvém kožichu se svou rodinou." Mně osobně se to vůbec nelíbilo. Vždyť mám tak krásný kožich a blechy mi ho zničí. Hned jsem běžel za svým páníčkem abych mu aspoň naznačil, že mám blechy. Chvíli trvalo, než se mu rozsvítilo a pochopil, co chci říct. Vzal mě k veterináři. Tam jsem se dozvěděl, že blechy jsou 1 až 7 milimetrů velké a mají žlutohnědou barvu. Také mají 3 páry silně vyvinutých končetin, které umožňují skákání. Zjistil jsem, že jsou to přenašeči nebezpečných onemocnění, takzvaných morů. To mě teda polekalo. Pan veterinář nám dal speciální šampón proti blechám. Úžasně voněl. Hned když jsme přijeli domů, páníček mě okoupal a po blechách nebyla ani stopa.

Amálie P.

Já Baryk a moje želva

Jednoho dne jsem našel u plotu želvu schovanou v krunýři a myslel jsem, že je to pouze želví krunýř. No, a tak jsem si ho donesl do boudy, jako ozdobu. Po necelém dni se želva probrala a já se jí strašně lekl. Rozkoukala se a začala mluvit: "Ahoj, já jsem Emil, a kdo jsi ty?" Jak jsem se vzpamatoval a odpověděl: "Já jsem Baryk a jak jsi se dostala k nám?" "No jeden pes mě chytl a házel se mnou, ale jelikož jsem želva, tak si můžu zalézt do svého krunýře, takže se mi nic nestalo. A jelikož si všichni myslí, že jsme pomalí, tak si mě dal před boudu a já mu utekl až sem." "Ahá," odpověděl jsem mu, protože mi bylo divné, že by šnek měl stejné vlastnosti jako želva. Ale taky má asi hlad, tak jsem mu nabídl maso ze své misky. "Ale to já nejím, želvy jsou býložravci, my maso nejíme." A tak jsem mu zašel pro nějaké listy a Emil šel dál a taky jsem mu držel tlapy, ať už na něj žádný pes nemůže.

Adam

Já Baryk a můj lišaj smrtihlav

Jednou pozdě večer jsem si tak ležel u boudy a viděl jsem, jak nad květy poletuje nějaký hmyz. Včela to nebyla a vypadalo to z dálky jako moucha. Tak jsem běžel blíže, abych si to pořádně prohlídl, ale pořád jsem měl dost velký odstup, protože jednou mě píchla včela do čumáku. Byl jsem už blízko a zjistil jsem, že je to lišaj smrtihlav s charakteristickou kresbou lebky na hřbetní straně hrudi. Sál nektar, ale na kytce neseděl, protože je těžký noční motýl, naštěstí je dobrý letec. Já jsem si to málem spletl s dlouhozobkou svízelovou, která ale létá ve dne a letem připomíná kolibříka. Tak jsem mu popřál dobrou chuť a pelášil jsem zpátky do boudy, protože můj člověk už spal.

Viki

Já Baryk a moje andulky

Když jsem jednou tak ležel u boudy, přijel pán s klecí a v ní byli nějací ptáci. A tak jsem se šel podívat a řekli mi, že se jmenují Míša a Berry a jsou to andulky. Andulky jsem neznal, to spíš jsem znal kosy, vrabce, vlaštovky a tak dále. Jednou si prý vyndávali staré peří a andulky to prý dělají takhle: drží se za tyčku a dělají, že lítají. Tak to peří lítalo všude. Večer zas byly agresivnější, praly se o jídlo, kousaly páníčka a tak to bylo dál. Časem se naučily zvuky třeba dveří, vrtačky a i skřípání. A pak i mluvit jak páníček. Páníček se pak rozhodl, že je dá pryč a bylo ticho. Ach konečně.

Danča

Já Baryk a můj ježek

Jednoho rána jsem vstal a šel se podívat ven. Sluníčko hezky svítilo. Vyšel jsem a šlápl na něco, hrozně to píchalo. Tlapku jsem zvedl a zjistil, že tam je nějaké malé, kulaté a pichlavé zvířátko. Prý se mu říká ježek. Je celkem pomalý. Pozval jsem ho k sobě do obyváku, chvilku to trvalo, než za mnou došel, ale došel. Začal mi o sobě vyprávět. Dozvěděl jsem se spoustu informací, např že má několik bodlin na zádech, je to konzument (to znamená, že nemůže vytvářet živiny a taky že konzumuje rostliny nebo živočichy) a taky že celou zimu prospí. Tohle jsem vážně nevěděl, blížil se večer a už jsme byli unavení, ježečkovi jsem dal vodičku, napil se a šel spát. Druhého dne ráno jsem ježečka nenašel. Utekl jsem ven a on pomalu odcházel. Vyběhl jsem za ním a zeptal se, proč odchází. Ježeček mi řekl, že je podzim a on se zahrabává do listí. Tak jsme se rozloučili a slíbil, že na jaře za mnou zase přijde.

Amálie B.

Já Baryk a moje včela

Tak už je červenec, tento měsíc mám rád, protože s mým člověkem jezdíme k moři. Tento rok to ale bude jiné, řekl můj člověk. Letos zůstaneme doma. Z očí mi stékaly psí slzy. Pak můj člověk odjel a já byl doma sám. Po chvíli ale přijel s velkou krychlí, která měla v sobě malou dírku. Postavil ji na stůl vedle mé boudy a odešel. Z krychle vyletěla včela, včela je hlavním zástupcem blanokřídlého hmyzu, a tak umí létat. Na její krátký život, který trvá 5 týdnů, toho stihne habaděj, teď například sbírá z květů nektar a pyl. Po chvíli za mnou včela přiletěla a sedla mi na hlavu, ale mě to svědilo, a tak jsem ji chtěl sundat, ale místo toho jsem ji rozplácl, protože je moc malá.

Kája